14 dní na infekční klinice.
Proč tu jsem. Mám vysoký obsah AI IgG v likvoru, konkrétně 6.23, takže mám předepsanou léčbu antibiotiky. Konkrétně Ceftriaxon 2 g i.v. tedy kapačkami na 14 dní. Další hodnoty jsou:
Biochemie – likvor: Csf_GLU 2.88, Csf_Cl 129, Csf_PROT 0.6
Likvor čirý, bezbarvý, segmenty 5, lymfocyty 4
Takže pokud má někde stejné obtíže (hodnoty), může si dole přečíst, co mě čekalo v nemocnici.
1. den
Nástup cca v 8.45h. Zvoním na příjmu infekční kliniky. Jdu do čekárny č. 1, dnes je prázdná. Ihned si mě bere sestra do ambulance, kde sedí nějaký mladý doktor, kterého jsem tu ještě neviděl. Sestra vyplňuje lejstra, bere si kartičku pojišťovny, občanku.
Pak si mě bere na starost doktor. Hodinová sevrubná prohlídka, skoro si říkám ,jestli není na kluky, když si bere gumové rukavičky a prohmatává uzlinky v tříslech 
Jdu na pokoj. Ještě než ležím, už mám skoro první kapačku. Dostávám první várku ATB, jen první napíchutí prasklo a sestra mě tak napíchla podruhé a v místě, kde mě to občas při ohnuté ruce nevyhovuje.
Kapačka je na cca 15 minut. Je to Ceftriaxon.
Při kapání zjišťuji, že nebudu muset řešit T-Mobile, páč vedlejší budova Psychiatrie má k dispozici volně přístupnou wi-fi síť. Díky za to, mají moji pochvalu.
Čtu si knihu, kterou mě půjčil šéf v práci. Dva detektivní příběhy.
Oba kolegové mají pásový opar. Jeden pán cca 80 let, chvílemi má šíleně nárazové bolesti, kdy vzlyká bolestí. Jinak skoro pořád spí a nic neříká … taky trochu méně slyší. Druhý má opar přes hlavu, krvevé hnisavé oko. Pořád říká něco o prdeli. Pře chvílí šel na kontrolu na oční. Kvůli špatnému počasí a předpisům musel čekat na sanitku. Čekal hodinu na to, aby se dostal na 200 m vzdálenou budovu oční ambulance.
Kniha dočtena, docela dobré to bylo. Kdo se směje naposled. Autor James Hadley Chase.
Takže celkově nic moc pokoj. Všichni chtějí svůl klid, telka nejde a v 19 hodin se zhasíná a kolegové jsou spát.
Personál je tu super. Všichni na pohodu, pomáhají … nemůžu říct ani ň.
Kdyby nebylo wi-fi, asi bych se hned první den zbláznil, koukám na YouTube na videa, čtu noviny, bčas něco plácnu na Facebook. Přemýšlím, zda si vzít noťas a jít na chodbu, abych nerušil spící kolegy.
Nakonec se na to vyprdnu a usínám někdy kolem 22 hodiny, kdy ještě shlédnu sestry jak obou pánům dávají kapačku.
2. den
Budím se. Je 2:41 ráno a já mám za sebou 6 a půlhodiny spánku a to mě docela stačí. Co teď? Asi hodinu se přemlouvám ke spánku až koma přijde.
6 hodin … dveře se otevřou a jde sestra. Nejprve jde ke kolegům. Pak říká: „Pane Vích … bla, bla“, ještě skoro spím, přestov vstávám, beru kbelíček na moč a jdu … zarazím se … sestři, co jste to po mě chtěla, teplotu nebo moč. Chtěla jsem teplotu a změřit tlak, ale tu moč mi dejte a pak doděláme to ostatní. 35,6° a talk cca 140 / 80.
6.30 dostávám zpět svoje léky na alergii, které jsem musel odevzdat. Prý, abych si je bral sám. Berou mi krev a přinášejí cedulku se jménem na zeď. Už jsem ji ale dostal včera, tak sestra udiveně kouká.
7 hodin a snídaně. Stejné složení jako včerejší večeře, jen místo másla je rama a k pití výborná bílá káva.
Opět mi nesou cedulku se jménem a opět (jiná sestra) kouká, že už ji mám.
Poslouchám Depešáky a čtu si knihu.
Kolega jde domů. Odvolává svoji sestru, která sem měla přijet odpolko na návštěvu. Je tu primář, říká mu co a jak a že má na 9 hodin sanitku domů.
9.55 dostávám další kapačku. Tentokrát asi na 12 minut. Opět žádné vedlejší efekty. Zatím žádný průjem, o kterém všichni psali u této léčby.
Oběd výbornej, jak polévka, tak rybí prsty s bramborem a k tomu nastrouhaná mrkvička a jablíčkem.
12 hodin, na chodbě stále čeká kolega na svoji sanitku. Odjel prý nakonec až ve 13 hodin.
Máme tu nového kolegu. Pan Šedina z HK. Leží tu pár dnů, zatím se neví proč. Nejprve to vypadalo na otravu z masa (vlastnoručně uzené) a pak se to změnilo na možou borelizou. Uvidíme. Každopádně se s ním dá mluvit. Má rád kolo, turistiku, má chalupu v Orlických.
Odpoledne dočítám další knihu od stejného autora, jako včera. Dnes má titul Všechno má svoji cenovku a je to detektivka.
Projížím weby, aktualizuji a čtu si zprávy.
Pouštím se do další knihy. Dějiny umění od E.H.Gombricha, je to 15. vydání takové jakoby učebnice minima z umění. Mám tu knihu rád, dostal jsem ji kdysi k vánocům od sestřenky a čas od času si prohlížím fotky architektury a obrazů. Nikdy jsem ji ale nepřečetl, tak to zkusím tady.
Odpoledne volá otec, ptá se na stav. Pak mám 30minutový telefon z LS, asi se mnou pojede na veletrh hraček v Norimberku, uvidíme.
K večeři smetanový tvarohový krém (fuj) a chleba. TV žádná, kolega kouká na filmy na svém Netbooku, starý pán spí. Tak různě se poflakuju a usínám kolem 21 hodiny.
3. den
Je 10.30 a já mám odkapanou třetí dávku ATB. Dnes jsem nevstával ve 2.41 jako včera, ale ve 2.36, opět povalování a pak spánek.
Budíček v 6.15. Teplota 34.6°C, tlak neměřen. Zkouknu e-maily na telefonu. Ke snídani dnes máme dva rohlíky s máslem a broskvový jogurt.
S novým kolegou Šedinou probíráme děti, zvířectvo a koníčky. Docela mě zaujalo jeho povídání o mořském akvárku. Starý pán má opět bolesti a dostává prášek na uklidnění.
Volá žena, proč prý ji nepíšu, když jsem na tom internetu. Že mě tím pádem asi moc nechybí. No, jo, znáte ženský Zítra asi přijde na návštěvu, tak dostanu válečkem po hlavě.
Vrátím se k čaji. Vzal jsem si jen jednu láhev vody, protože je tu k dispozici čaj. A tento nemocniční miluju. Jedná se o rozpustný čaj firmy AG FOODS, na který mám vzpomínky již z dob před 1O lety, protože tato firma ho do FN HK dodává pořád. Dříve se dal koupit jen v potravinách zde v areálu, nyní je prý k dostání i v Makru (kam ale já nechodím). Dřív mě tento čaj nosil brácha a vozili jsme si ho na expedice. Když jsem tu ležel v říjnu na lumbální puknkci, tak jsem ho tak vychvaoval, až jsem dostal jeden pytlík tajně domů a dopil jsem ho až v tomto týdnu.
K obědu výborná koprovka s knedlíkem a hovězím.
Pan Šedina má návštěvu, přichází jeho žena, já upadám do koma a budím se až kolem 16 hodiny. Projdu si weby, upravím pár věcí na autodráhovém webu a jdu si vychutnat párečky k večeř. Bez křenu, bez hořčice, jen balíček kečupu Spak. Venku chumelí o 106.
Co dál. Spát se mi nechce. Najednou e-mailem dorazí několik přihlášek na závody, tak jdu ještě aktualizovat startovní listinu. Starý pán nemá rád světlo a hluk, takže opět bez TV a potmě si prohlížím nějaká další videa na YouTube. Koukám na záznamy vystoupení z ČSMT 2011.
Večer ještě volá tatík, jakou si má koupit TV. Je v Tescu a mají tam nějaké zlevněné. Zaléhám, ale usínám až kolem 23 hodiny.
4. den
Neděle. Dnes žádné buzení uprostřed noci, až v 6.30 na teplotu. Opět nic, 35.1°C to hlásí. Měří mi tlak, ale hodnoty nevidím. Ke snídani máme dnes dva vypečené koblížky s marmeládou. Jako obvykle přichází lékař na malou vizitu. Vše vypadá OK, problémy nemám žádné, jen mě bolí tělo z té postele.
Kapačky dnes o něco dřív, už v 9.45. Zase na dvacet minut a je hotovo. Pouštím si u toho hudbu. Trochu mě pak bolí loket, páč jsme měl ruku v blbé pozici, tak si ji musím rozcvičit.
Zasedám k notebooku a začíná čekání na oběd 
Dostali jsme řízeček s bramborovou kaší (z pytíku) a opět mrkvičku. Po obědě si krátce asi na hodinku zdřímnu a čekám na manželku. Nakonec píše, že dorazí až kolem 16 hodiny, tak si čtu a opět pracuji trochu na notebooku.
Žena doráží, je to příjemné zpestření, těšil jsem se. Polovinu jídla vracím zpět (není kam dát, pokoj je malý, skříň žádná). Povídáme. Kolem 17 odjíždí. Přinesla mi novpé pyžamo. Corny tyčky zbaštím hned večer.
Kolega Šedina mně půjčuje svůj externí disk a já si nahrávám filmy.
K večeři chleba a sýr Gervais, který nemusím, tak to řeší jen dva chleby s máslem.
Pouštím si Dannyho parťáky 2 a kolem 22 hodiny usínám.
5. den
Začíná nový týden, opět bez teploty. K snídani je med s chlebem a rohlíkem, tak probíráme medaře apod. Pan Šedina poté odjíždí na Lékařskou fakultu do města na vyšetření, starý pán jede zase na oční.
Další ATB. Bohužel to moc nekape, tak mi sestra dvá novou kanylu na levačku. Tentokrát to ani nebolí a nijak mě neomezuje. Už to teče jedna báseň. Pravačku trénuju, je celá žlutomodrá.
Doktor Honeger mně konečně vysvětluje, jak to se mnou je. Pan Šedina jede domů, ale má si dát na 2 měsíce totální klid (ideálně neschopenku), na kontrolo asi za týden a za 2 asi budou výslekdy z lumbální punkce. Loučíme se. Prima chlapík.
Starý pán půjde domů zítra. Lékař mu vysvětluje, že už není co léčit a bolesti z pásového oparu mohou přetrvávat i další měsíce. Starý pán poté povídá, že určitě potřebujou postel, tak že ho posílají domů. Pak si ještě pobrukuje o šetření, když ani kolega Šedina nedostal na odjezd oběd (ten ho však odmítl).
Pojídám guláš se čtyřmi knedlíky a poté razím do sprchy.
Odpoledne následují Dannyho parťáci II a poté zkouším Piráty z Karibiku II.
Ke svačině jako vždy suchý rohlík, ale dnes již nějak kolem 14 hodiny. Starého pána to zase chytlo, už asi 2x měl bolesti hlavy. Do toho mu volají z rodiny, on chudák ani neví, co zmáčknout na telefonu, vidí tam jméno vnuka, tak volá své ženě, co mu vnuk chtěl.
Ta poobědová sprcha mně bodla, už tolik nesmrdím.
Ještě jsem se nezmínil o tom, jak to tu chodí, když je to infekční. Samozřejmě nejsem na žádném speciaálním oddělení, takže standardní pokoje po 3, někde muži, někde ženy. Každý pokoj má přidělen svoje WC a svoji sprchu. Před odchodem z pokoje a pak odchodem z WC se musí dezinfikovat ruce vodnatým roztokem, který se po chvíli vstřebá. Dvakrát denně tu chodí uklízečka, stírá prach, meje podlahu.
O víkendu se mi taky podařilo rozlít čaj. Doufám, že jsem o tom již nepsal, nechce se mi to číst zpětně. Mám tu stolek/skříňku na kolečkách, ale viklá se. A při otevírání šuplíčku jsem si musel dávat bacha, aby termoska nespadla. Tak si dávám táces a termosku s čajem na topení. Přišla sestra a dala mi novou termosku samozřejmě na stůl. Já sice nejsem takovém pako, abych na to zapoměl, ale ještě před tím, než jsem stačil dát termosku zpět na topení, jsem si četl, seděl jsem kolmo na posteli zády opřen o zeď. A jak jsem se tak opíral o zeď, najednou se postel i se mnou rozjela směrem do místnosti a samozřejmě přímo do stolku a už to bylo Uklízečka již byla doma, tak to sestry utřely do prostěradel a ráno to uklízečka umyla. Od té doby jsem se rozjel znovu, takže jsem musel pod postel a zabrzdil jsem všechna čtyři kolečka.
Jak teď píšu tak vidím, že místní povlečení a prostěradla jsou v barevných variantách, buď s modrým nebo se zeleným pruhem
Starý pán dostává inzulín a kontroluje se mu glykemie. Asi jsem se nezmínil, že má cukrovku. Takže má i jinou stravu nežli já.
K večeři dva chleby, máslo a plátkový Eidam. Ačkoliv plastový obal vypadá jak z nějaké socialistického obchodu, chutná velice dobře. Ještě otevírám starému pánovi konzervu s tuňákem a jdu psát.
6. den
5.57 budíček, teplota opět žádná. Snídám dva rohlíky s máslem, křenovou pomazánku jsem nejedl. Starý pá jde domů, loučíme se. Okamžitě je tu úklid a vše se komplet čistí.
Je tu doktor, opět probíráme mé problémy. V pátek mě pošlou na Lékařskou fakultu do města, aby mě tam udělali nějaké testy kvůli očím.
Takže jsem tu sám. Volá mamka, že se asi zítra staví a zda něco nepotřebuju.
Kapačka opět OK.
V 11.30 dostávám nového kolegu. Jde taky na lumbálku, hned se ptá, zda tu není kuřárna
K obědu zapčená ryba a opět ta prášková kaše divně žlutavé barvy. K tomu salát z červeného zelí. Polévka byla s játrovými knedlíčky.
Lumbálka bude cca ve 12.30, asi budu muset z pokoje, tak nejdu spát a jdu si číst zprávy.
Zkouknu s přetáčením nějkou totální pitomost, Rádio na vlnách se to jmenovalo. Vybírám nový film a zkouknu prvně Příběh Benjamina Buttona, na konci samozřejmě brečím, jak jinak
Kolega si sehnal kafe a jde si i zapálit.
K večeři dva chleby a salám.
Přichází doktor, jak se mám. Říkám, že vše OK a že nemám žádné vedlejší příznaky. Doktor je tu prý čtyři měsíce, Ceftriaxon psal několikrát a nikdo si na žádné průjmy nestěžoval. Takže mé obavy po diskuzích na netu byly asi zbytečné. Takže znovu a tučně pro ty, kteří tento blog najdou ve vyhledávačích, Ceftriaxon u mě žádné vedlejší účinky nepřináší.
Koukám na zprávy a jdu na net.
Večer zvládnu ještě film Sherlock Holmes (verze 2010 s R. Downey Jr.). Docela to ušlo, když to běželo v kině, tak jsem na to nechtěl, ale tady uvítám každý nový film.
Kolega kouká na nějakou blbost s Budem Spencerem. Usínám kolem 22 hodiny.
7. den
Jsem skoro v polovině pobytu. Den začíná již v 5.37. Dneska si setřička na teplotu nějak pospíšila. Snídaně klasicky v 7.30. Dnes čerstvé rohlíčky s máslem a jogurt. Kolega si už u snídaně pouští TV.
Kolegu propouštějí. Neschopenku nechce, je na pracáku. Přesto má dražší mobil a kouří. Nechápu.
Kapačka dnes opět rychlá, něco kolem 12 minut. Poslouchám hudbu.
V 11 dostávám nového kolegu. Konečně někdo na jiné písmeno, všichni předchozí byli na S Je to další lumbální punkce. Přijde mi, že lumbálky tu jedou jak na běžicím pásu, pomalu je za chvilku budou dělat praktiké doktorky (nadsázka). Ale zkusím se zeptat večer doktora, zda je borrelioza prostě aktuální společenská nemoc nebo zda tomu tak bylo vždy. V diskuzích na netu mně ale přijde, že lidé neměli takovou zkušenost atd.
K obědu fazolová polévka a malý kus vepřového s brambory a opět mrkvový salát (ten mě chutná čím dál víc).
Kolega měl punkci, po prvncíh výsledcích nic moc, musí ještě odpoledne na CT.
Kolem 16 další nový kolega. Cca 170 kg váhy, asi nějaké problémy s nohama. Je to takový ten smíšek, co se na každou otázku sestry snaží udělat vtip. V nemocnici je jako doma, dle toho, co vypráví. Bude spát na té elektricky stavitelné posteli. Už když sedí, postel vydává divné zvuky, uvidíme, jak dlouho vydrží. A prý v noci chrápe
Dnes taky malá změna, místo obvyklého suchého rohlíku byl ke svačině koláč s povidlama, mňam.
Koukám zase na nějaké filmy. 3 sezony v pekle mě nijak nezaujaly. Večer zkouším Rychle a zběsile 5, ale je to nějaká šílená ukradená kopiu z předpremiér, takže kvalita hrozná, tak toho asi po 30 minutách nechávám.
Večeře Lučina s jarní pažitkou, tak to jsem zvládl a docela i chutnalo.
Jdu spát ve 20.15.
8. den
Nejhorší noc zde. Ještě ve 23 hodin nespím, nejde usnout. Nový kolega chrápe celou noc, budí se. Sice později usnu, ale taky se budím a opět nemůžu spát. Přepvaluju se.
Ráno je šílené. Kolegovy ty nohy nějak hnijí a tečou. Na WC všude zacákaná podlaha, v pokoji zápach, málem vyhodím snídani. Rychle sníst a zpět k otevřenému oknu. Hnus. Ať se kolega nezlobí, ale fakt to nemusím Dokonce i sanitářka otevírá celé okno a říká, že nás lituje. Fakt se to nedá vydržet.
Dnes mě čeká velká vizita a na 11.20 jsem objednán na magnetickou resonanci, mám si tam dojít sám, aspoň trochu na vzduchu a mezi lidi.
Vizita OK, je tu přednosta Plíšek, primář Kapla, doktor Šmahel a doktor Honegr. Ještě si vyžádají mé kontroly z očního, jinak vše OK. Když odejdou, ještě přifrčí pět mladých mediček a vyptávají se kolegy na nohu.
Prosím sestru, zda mi může pustit kapačku rychleji, že mám MR za chvíli.
Obléknu se a konečně jsem venku z budovy a jdu do budovy č. 15. Asi 20 minut čekání a jdu na magnetickou resonanci. Dotazník, zda nemám v tělě nic kovového. Pak lehnu, na hlavu sluchátka, hlavu přiklopí ještě malou konstrukcí a už mě sunou do tunelu. Je to asi na 20 minut, prostě nějaké elektromagnetické pulsy. Chvíli jakoby někdo klepal vedle hlavy kladívkem až po zvuky, kdy vám někdo vrtá do hlavy zbíječkou.
Cestou zpět se stavím v potravinách pro vodu a 3bit tyčku.
Oběd odmítám, pořád pokoj smrdí a nechce se mi v tom jíst. Sním jen bramboračku a zelný salát. Jdu zpět na postel k otevřeném okno.
Čekám na ženu, do toho přilítne sestra, že mám jít na EEG. Je to v budově, takže v pyžamu sbíhám dolů. Nasadí mi čepici (koupací) a do všech otvor dají gel. Připojí ještě sondy na ruce a už to jede. Ležím v klidu se zavřenýma očima. Na pokyn sestry v intervalu vždy otevřu.
Když se vracím na pokoj, je tu již žena. Přinesla mi výborné chlebíčky, které jsem ji dal, aby si je snědla, když vidím, jak na ně kouká Povídáme si asi hodinu. Opět jsem rád. Přinesla mi šampon a čisté pyžamo.
Odpoledne na chvíli usínám. Zkouknul jsem ještě znovu Cizince s Deppem a Jolie.
K večeři obložená bageta, zavíráme velké okno a budeme spát u otevřeného malého.
9. den
Už to fičí a za pár dnů snad domů. Pach z nohy dnes není cítit. I primář Kapla na ranní malé vizitě hodnotí nohu jako lepší, my si oddychneme. Jinak budík klasicky v 6 hodin, 6.30 služba převléká postele, pak úklizečka a snídaně o paštice a pečivu. Čekám na kapačky, uvidíme, zda mi kanilu přepíchnou nebo ne.
Rodiče
10. den
Děti a Emergency bufet.
11. den
K snídani koblížky, takže asi dnes samé dobroty. Házená, bufet.
12. den
Pondělí. Docela na deník prdím, tak budu muset dopisovat zpětně. Už jsem taky konečně zjistil, že budíček není dán dnem, ale sestrou. Takže dnes opět vstáváme v 5.30. Teplota … žádná, jak jinak. Pečivo s medem, něco napíšu na PC a čekám na sanitku, na fakultu jedu až dnes.
Nějak to utíká. Kapačka již v 9.10, za 15 minut odkapáno v 9.30 sanitka před infekčním. Veze mě na Lékařskou fakultu do města. V autě jedu sám.
Vyklopí mě na zadním parkovišti fakulty, ať jdu prý do 2. patra. Tak jdu do 2. patra a tam zamčeno, zvoním a nic. Chvíli čekám a poád nic. Tak zase vyjdu ven, obejdu fakultu a jdu normálně předním vchodem, všude plno zahraničních studentů.
Jdu do 2. patra a rozhlížím se. Narazím na žlutý papír A3 s textem o měření, tak mířím tam. Nakonec to najdu. Chvíli čekám, sestra si mě usadí před zrcadlo a začínáme klasickým zkoušením očí, levé a pravé čtou písmena na zdi. Potom mě hlavu zabal do gumových proužků s elektrodami a jdu do malé místnosti.
Sedám si před monitor. Pak mě tam zavřou a já koukám jedním a pak to samé druhým okem na monitor, kde je malý červený křížek a za ním se pohybuje a mění pozadí. Chvílema je z toho člověku blbě, páč tam není moc vzduchu (ačkoliv slyším klimatizaci). Asi za 10 minut hotovo.
Čekám na výsledky, zavolají mně sanitku a já čekám asi 15 minut venku na odvoz. Nechám se vysadit u Emergency a v tamní drogerii si kupuju tyčky do uší, páč mám jít ještě na ORL.
Sním si „svíčkovou“ s knedlíkem a jdu na to ORL. Sedím asi 15 minut v ambulanci. Doktor se kouká do uší a pak taky do nosu (fakt bezva vyšetření) a nakonc do krku. Podle MR mám v dutině v hlavě asi nějakou kapalinu. Stejnou jsem tam podle MR měl již v roce 2004. Tak půjdu znovu na CT a pak se rozhodne, co s tím.
Jdu na pokoj. Přijde ještě doktorka z očního a sleduje oči kolegy.
Probíráme webovky a koukáme na Odpadlíka.
13. den
Pár fotek.
